Prosinec není jen o shonu a nákupní horečce. Je to především čas, kdy se dny krátí, tma přichází brzy a my podvědomě hledáme světlo a naději. Právě proto jsou české adventní tradice tak krásné – pomáhají nám překlenout to nejtemnější období roku a vnášejí do všedních dnů špetku magie. Pojďme si připomenout dva zvyky, které neodmyslitelně patří k začátku prosince.
Svatá Barbora: Naděje, která vykvete
Vše začíná 4. prosince na svátek svaté Barbory. Tento zvyk, známý jako „řezání barborek“, má kořeny hluboko v naší historii. Dívky a ženy se vydávají v podvečer pro větvičky třešní (často se používá i zlatý déšť, jabloň nebo slivoň) a odnášejí si je domů do tepla.
Lidová pověra říká, že pokud větvička do Štědrého dne vykvete, dívka se do roka vdá. Ale zvyk má i hlubší význam – rozkvetlá větvička uprostřed zimy symbolizovala vítězství světla nad tmou a slibovala dobrou úrodu v příštím roce. Dříve se dokonce jednotlivé větvičky pojmenovávaly jmény chlapců, a ta, která vykvetla první, určila toho pravého. Dnes je to především krásná dekorace, která nám doma připomíná, že jaro se nakonec vždy vrátí.
Mikuláš, anděl a čert: Odvěký souboj dobra a zla
Hned o den později, v podvečer 5. prosince, se atmosféra mění. Ulice ožívají úplně jinou energií. Řinčení řetězů, cinkání zvonků a vůně uhlí – to je neklamné znamení, že chodí Mikuláš. Svatý Mikuláš, historická postava biskupa z Myry, byl známý svou štědrostí k chudým a potřebným. V naší tradici ho doprovází anděl jako symbol čistoty a ochrany, a čert, který ztělesňuje naše stinné stránky a „hříchy“.
Tato tradice je fascinující svou psychologickou rovnováhou. Postava Mikuláše představuje moudrost a štědrost, anděl klid a ochranu, zatímco čerti ztělesňují naše "stíny" a zlobivé já. Pro děti je to často první setkání s tím, že činy mají své následky, ale že dobré srdce je nakonec odměněno.
Tajemství za oknem a v punčoše
Ne do každé rodiny však Mikuláš přijde osobně. O to kouzelnější je tradice dávání nadílky za okno. Děti si večer pečlivě vyčistí boty nebo připraví punčochu a talířek na parapet. Ten moment napětí a ranní probuzení s běžícím srdcem k oknu patří k nejkrásnějším vzpomínkám na dětství.
Zatímco dnes děti často nacházejí hromady čokoládových figurek, dříve byla nadílka skromnější, ale o to vzácnější.
- Pro hodné: Mikuláš nosil to, co bylo v zimě vzácné – červená jablíčka, ořechy, sušené švestky (křížaly) nebo fíky a datle, které voněly dálkou.
- Pro zlobivé: Tradice velí, že čert by měl nechat alespoň varování. Dříve to byly syrové brambory, kousky uhlí nebo tvrdé pečivo. Dnes bramboru často nahrazují "brambory" z marcipánu, ale symbolika zůstává.
Návrat k tradiční (a zdravější) nadílce
V posledních letech se navíc vracíme k tomu, co bylo dříve běžné. Zatímco dříve čerti nosili uhlí a brambory spíše jako varování, Mikuláš rozdával dary přírody. Zapomeňme na hory levné čokolády plné cukru. Možná je to ideální příležitost, jak dětem ukázat, že pamlsek nemusí být jen o rafinovaném cukru. Zkuste letos do punčochy nebo za okno propašovat kousek staré tradice v moderním kabátě.
Do punčochy i dnes neodmyslitelně patří sušené ovoce, vlašské ořechy, mandle nebo exotické plody. Je to návrat ke kořenům – dáváme dětem i sobě to, co je pro tělo přirozené, výživné a co nám dodá energii do chladných dnů. Ostatně, taková miska kvalitních ořechů nebo sušených křížal u zapálené svíčky je možná tím nejlepším způsobem, jak si adventní večery opravdu vychutnat.
Užijte si tento magický čas, ať už s větvičkou ve váze, nebo s talířem plným dobrot.