Judo, jiu jitsu, grepling - všechny tyto sporty jsou příbuzná bojová umění. Každé z nich má však svoji vlastní historii a také se mezi nimi najdou určité rozdíly. Každý z těchto sportů má svá pravidla.
Jiu Jitsu má počátky v Japonsku
V překladu jemné umění. Je to bojové umění, které vzniklo pro potřeby japonské vojenské kasty Samuraj. Samurajové bojovali obvykle dvěma meči, v případě, že nemohli použít zbraně, byl vypracovaný systém boje beze zbraně. Původní systém se jmenoval Kumiuči a byl počátkem pro Jiu Jitsu. To se do své podoby dostalo v druhé polovině 16. století.
- boj ve stoje i na zemi
- bojuje se na ploše 6 x 6 metrů
- 2 kola po 2 minutách
- dresem je kimono
- bojovníci mají chrániče rukou, nártu a suspenzor
Často se o něm hovoří také jako o základu bojového umění jako celku. Hlavní poselství Jiu Jitsu nespočívá v ranách, ale hlavně v technice. Podstata neovládá jen tělo, ale také mysl. Jde o výjimečné bojové umění z hlediska strategie. Ta je postavená na využití agrese protivníka. Taktika ústupu tak není vyjádřením útěku, ale spíše dobře promyšlenou strategií. Bojovník při ní používá energii tím správným směrem.
Historie Jiu Jitsu
Do povědomí se toto bojové umění dostalo na počátku 17. století. Jako sport však vzniklo až mnohem později. V Evropě se vznikla tato sportovní disciplína v sedmdesátých letech dvacáteho století. Jiu Jitsu tak jak ho známe dnes kombinuje tři formy japonských bojových umění. A to judo, karate a aikido. Evropskou federaci jiu-jitsu založily tři státy - Německo, Itálie a Švédsko a stalo se tak v roce 1977. Na Světových hrách se tento sport poprvé objevil v roce 1997.
Judo je jemná cesta
Japonské bojové umění, které podporuje duševní i tělesné zdraví, to je judo. Judista musí neustále čelit novým výzvám, protože je potřeba, aby si osvojoval různé techniky. Ze sportovních principů vycházejí zásady jak nezranit partnera, jak mu důvěřovat a starat se o něj. Tyto zásady vychovávají k pozornosti k druhým, k ohleduplnosti a zdvořilosti.
V judu je díky pravidlům, které zaručují bezpečnost, možné se poddat nutkání poměřovat se s ostatními. První, co se začínající judista učí je správně padat. Jde o to, aby se při pádu judista nepraštil do hlavy. Učí se ovládat své ruce, aby nekontrolovaně nelétali ve vzduchu.
- boj v postoji
- boj na zemi
- začíná se v postoji
- začíná se úklonem
- cíl je dostat soupeře na lopatky
Kodokan Judo je nazývané také jako měkká škola. Proti síle útoku nejde síla obránce. Naopak, ten se snaží útoku vyhnout neho ho odvést stranou. Judo razí dvě základní hesla. Minimální úsilí, maximální účinnost a vzájemný prospěch. Je tedy důležité využívat sílu co nejvíce účinně. To pomůže fyzicky slabším porazit i fyzicky zdatnější soupeře. Vzájemný prospěch učí sportovce respektu nejen mezi s sebou, ale celkově v životě.
Historie juda
Judo je japonského původu. Založil ho profesor Jigoro Kano. Judo vytvořil z vybraných chvatů staršího bojového umění jiu-jitsu. Dlouhá léta pečlivě studoval a pak založil vlastní školu. Tu nazval Kodokan-Judo. Právě od roku jejího vzniku se počítá vznik juda. Datuje se tedy k roku 1882.
Do Evropy se judo dostalo v roce 1931, kdy Japonci poprvé v Londýně ukázali umění tohoto sportu. Na Olympijské hry se judo dostalo v roce 1964. Ženy pak poprvé na Olympiádě startovaly v roce 1992. V Česku se datuje vznik juda k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy.
Jaký je rozdíl mezi judem a Jiu Jitsu?
Judo je odnož Jiu Jitsu. Jak bylo řečeno Jiu Jitsu je původně starověké japonské umění, které se vyvinulo v opravdových válečných bojích, kdy bylo potřeba neozbrojený porazit ozbrojené a silnější protivníky. Judo je bojové umění, které vyvinul Jigaro Kano v roce 1882 právě na principech Jiu Jitsu. Jsou však ještě další rozdíly. Jiu Jitsu je kompletní bojový systém s útoky na nervový systém i měkké orgány, Judo je však povahou konkurence schopnější. I proto je k vidění na olympiádě.
Grappling nutí vzdát se
Jde o způsob zápasu, kdy se zápasník snaží soupeře dostat do takové situace, aby se vzdal. Využívají se k tomu techniky z boje na zemi, tedy páčení, škrcení a lámáná. Uvádí se, že grappling je v podstatě sportovní verzí MMA, která však nepovoluje ani kopy ani údery. V překladu slovo grappling znamená zápasení.
- začíná se v postoji
- většinu času jsou zápasníci na zemi
- soupeř musí být donucený vzdát se
- údery a kopy jsou zakázané
Grappling si vybírá techniky z juda, ruského samba, brazilského jiu jitsu a řeckořímského zápasu. V grapplingu je povolena takřka vše, kromě zmíněných úderů a kopů. Jde o samostatnou soutěžní disciplínu a také je to jedna ze čtyř základních složek pro MMA. Na soutěžích jsou grapplingové techniky bodovány. Rozdělit je lze na porazy, hody, úniky, přetočení a finální techniky.
Historie grapplingu
Jde o velmi mladý sport. První velká soutěž se konala v roce 1998 v Abú Dhabí. Turnaje po celém světě pořádá americká organizace NAGA. Od roku 2007 je grappling součástí FILA. Jako sport je grappling opravdu mladý, historie samotného grapplingu je však mnohem starší. Hovoří se až o čtyřech tisících letech. Šlo o velice populární druh bojového umění v Asii a Africe. Grapplingové techniky prý byly nalezené na nástěnných malbách v Egyptě.
V současné době je grappling velmi oblíbený ve Velké Británii a také ve Spojených státech amerických. U nás se sice tento sport v nabídkách několika bojových klubů objevuje, ale na nejvyšší úrovni se mu věnuje opravdu minimum sportovců. Není tak divu, že Česká republika ještě na turnajích v tomto sportu nezískala jedinou medaili mezi roky 2007 až 2013.
Vztah juda a grapplingu
V judu je cílem dostat soupeře na lopatky do submisivní pozice. Ta by měla být nepříjemná až bolestivá. Soupeř po takovém tlaku buď omdlí nebo vzdá zápas poklepáním ruky. V tomto sportu se tedy neřeší boj na zemi ani to, zda je soupeř na lopatkách. Pro tento způsob boje se v angličtině používá právě výraz grappling.